Monitorování teploty v procesu kování pomocí infračervených teploměrů

Kování je proces tváření kovů nebo slitin, při kterém dochází k jejich deformaci působením tlaku mezi dvěma nástroji. Kování je významná technologie tváření kovů, která využívá tlak a často také zvýšenou teplotu k výrobě vysoce pevných a spolehlivých součástí. Správné řízení teploty i samotného procesu má zásadní vliv na kvalitu finálního výrobku.

Při kování se kov netaví, ale zůstává v tuhém stavu a je plasticky deformován tlakem. Výsledkem jsou výkovky s vyšší pevností, houževnatostí a příznivější strukturou materiálu. Proces lze realizovat pomocí kovacích lisů, bucharů nebo dalších tvářecích zařízení.

Význam měření teploty

V procesu kování je velmi důležité přesné měření a kontrola teploty během ohřevu i samotného tváření. Správně řízená teplota zajišťuje požadované mechanické vlastnosti, stabilní kvalitu výrobků, vyšší produktivitu a menší zmetkovitost.

Druhy kování podle teploty

Kování za tepla

Kování za tepla probíhá nad rekrystalizační teplotou materiálu. Výhodou je dobrá tvářitelnost a nižší potřebné deformační síly.

Kování za polotepla

Poloteplé kování představuje kompromis mezi dobrou tvářitelností a vyšší rozměrovou přesností. Ve srovnání s kováním za tepla dochází také k menší oxidaci povrchu.

Kování za studena

Kování za studena umožňuje dosažení vysoké rozměrové přesnosti a kvalitního povrchu, avšak vyžaduje vyšší tvářecí síly a vede ke zpevnění materiálu deformací.

Podle teploty zpracování se kování obvykle dělí na několik základních skupin:

• Kování za tepla – probíhá přibližně v rozmezí 950–1250 °C u ocelí.
• Poloteplé kování – probíhá přibližně mezi 750–950 °C.
• Kování za studena – probíhá zpravidla do 150 °C.

Druhy kování podle technologie

Mezi základní druhy kování podle použité technologie patří volné kování, při kterém materiál není zcela uzavřen v dutině nástroje, dále zápustkové kování, kde je materiál tvářen v dutině zápustky do přesného tvaru. Kování lze také provádět na lisech (kování na lisech), kde je deformace vyvozena plynulým tlakem, nebo pomocí bucharů (kování buchary), při nichž deformace vzniká opakovanými rázy. Specifickou metodou je kování válcováním, které se využívá pro vybrané tvary a typy polotovarů.

Výhody kování

Mezi hlavní výhody kování patří vyšší pevnost ve srovnání s odlitky, dále lepší vnitřní struktura materiálu, nižší výskyt pórů a dalších vad a také vysoká spolehlivost výsledných součástí.

Oblasti použití

Kované součásti se používají například pro výrobu hřídelů, ozubených kol, ložiskových prvků a dalších dílů v automobilovém, leteckém, energetickém a strojírenském průmyslu.